Rostlinná džungle ve městě

Jedinečnost, láska, kreativita a umění. I těmito slovy bychom mohli popsat starost a péči o rostliny. Kniha Urban Jungle dodává inspiraci v oblasti domácí zeleně, informace o profilech současných nejoblíbenějších rostlin a nápady na styling interiérů.

Přineste si přírodu i do města

Styl urban jungle, což v překladu znamená městská džungle, označuje životní styl typický pro pěstování rostlin v podmínkách městského žití. Ve městech tak vznikají parky, komunitní zahrady a záhonky a tento trend se čím dál více prosazuje i v interiérech domácností. Především v dnešní době narůstá zájem o pokojové rostliny všeho typu. Lidé si pěstují z pecek avokáda, kupují tropické rostliny, palmy či banánovníky a nejlepší dárek, který můžete dát přátelům jsou opět kytky.

Domov plný přírody

Pokojovky jsou trendem především dnešních mileniálů. Rostliny dekorujeme po bytě všude, kde se dá. Krásně ozvláštní interiér, upoutají na první pohled, jsou třešničkou na dortu každého zátiší. Třeba taková černá stěna v pozadí, dřevěná komoda po babičce či z blešáku a na ní skvící se barevná calathea se svými roztaženými opulentními listy. Nádhera, která oslní každého.

Autoři knihy Urban Jungle Igor Josifovic a Judith de Graaff vytvořili spolu s fotografkou Linou Skukauskou nápaditou knihu, které pomůže v pěstování mnoha začátečním pěstitelům s prvními kroky. Kromě nádherných fotografií a ilustrací od autorky Saar Manche v ní Josifovic a de Graaff zpovídají pět rodin z různých koutů Evropy, které se rostlinám věnují, ať už pouze ve svém volném čase, tak i pro svou živnost. 

V případě rostlin většinou neplatí heslo čím méně, tím lépe ale právě naopak. Čím větší a bohatší máte sbírku svých zelených přátel, tím více je kombinujte a vystavujte na odiv. Stejně tak různé barvy a tvary květináčů, které můžete vhodně kombinovat a vytvářet tak hotová umělecká díla hodná nejednoho interiérového designéra s prestiží. I na to upozorňují Josifovic a de Graaff a dokládají to na názorných ukázkách.

V knize se nachází také návody na výrobu kokedamy, což je rostlina vyrůstající z mechové koule, či macramé na originální zavěšení rostlin ze stropu. Jednoduché tipy, jak se správně o rostlinky postarat a co jim dopřát korespondují s ojedinělými a krásnými interiéry mnoha domácností, jež se podílely na vzniku této publikace.

Josifovic s de Graaff založili zároveň stejnojmenný blog, kde zveřejňují domovy plné zelené oázy spolu s různými akcemi či obchody zabývající se kytkami. V knize se objevuje pár nápadů jak utvořit jedinečný design rostlin, který využívají právě tito blogeři. Stejně jako kniha i blog se těší mezinárodnímu uznání a veliké popularitě.

Zachraň jídlo, zachraň planetu

Jak zbytečně neplýtvat jídlem. Šetřit naše životní prostředí a žít zdravě.

Dostala jsem knihu Zachraň jídlo k recenzi. Nejen, že je plná zajímavých a důležitých postřehů, ale nabízí také dobré recepty a hlavně působivé ilustrace a fotografie receptů. Už jen růžová obálka knihy mě nutí neustále se na ní koukat, dokud ji nedočtu a nenapíšu o ní. Autoři si dali opravdu záležet, je to vidět. Velká dřina, práce a úsilí, co stálo za tímto barevným počinem stálo za to a vzniklo něco vážně hodně podařeného a krásného.

Třetina všeho jídla na světě se vyhodí. Lidé neumí hospodařit se zbytky, z nevědomosti vyhazují nezávadné potraviny a nebo potraviny nesprávně skladují. Barevná kniha Zachraň jídlo v kuchyni, které dominuje její růžová obálka, tak nabízí rady, tipy a inspirativní recepty.

Za největší zlo dnešní dobu považujeme klimatické změny týkající se ovzduší a hrozeb z tohoto plynoucí. Málokdo ale tuší, že velkým problémem je také plýtvání jídlem, kterého se každý z nás dopouští. Pokud by plýtvání jídel byl samostatný stát, byl by po Číně a USA už třetím největším znečišťovatelem prostředí.

Kniha nabízí dvě stě padesát šest stránek a na nich až sto různých receptů, jak využít starší, oschlé či nedokonalé potraviny. Recepty jsou zaměřeny na suroviny, které nejčastěji domácnosti vyhodí a nezužitkují. Kapitoly zelenina, ovoce, maso a mléčné výrobky, pečivo a přílohy nabízí krátký úvod a rekapitulaci jak se potraviny pěstují, jak je skladovat a jak o ně pečovat i co z přebytků vytvořit.

Cíl: přestat plýtvat jídlem

Až pětina ovoce a zeleniny se vyhodí kvůli nevyhovujícím estetickým standardům. Dvacet sedm tisíc tun potravinového odpadu vznikne ročně v závodních jídelnách a fastfoodech. Hrůzné informace, které se dočteme jsou však jen začátkem. Populace se rozrůstá, lidí přibývá a vyhozené potraviny se hromadí. Pozornost by se měla převést k tomuto problému a snažit se jej co nejvíce omezit a nabízet řešení. Organizace, stojící za touto knihou, Zachraň jídlo, se o to snaží. Pořádá akce, kde rozdává jídlo, workshopy či sbírá na poli po sklizni zbytky plodin, které by se nezužitkovali.

Varovných 53% 

Ačkoli se to může zdát zvláštní, největšími plýtvači potravinami jsou domácnosti. Supermarkety jsou na tom nejlépe, vyhodí „pouze“ pět procent potravin. I toto číslo může být velké, avšak v porovnání s padesáti třemi procenty lidskými plýtvači, jsou na tom ještě docela dobře. Lidé potřebují v tomhle ohledu popostrčit a inspirovat se. Z toho důvodu vznikla kuchařka Zachraň jídlo v kuchyni, která objasňuje situaci a díky ní se dozvídáme, že ne vše po datu minimální trvanlivosti či lehce otlučená meruňka nebo „dvounohá“ mrkev patří automaticky do koše. Supermarkety vyžadují stoprocentní čerstvost a sází zejména na vizuální vzhled potravin. Na vzhled surovin putujících do supermarketů dohlíží estetické normy, které určují ideální vzhled potravin. Jakákoli odchylka je nemožná a i jen při malém „zakřivení“ se zelenina či ovoce vyhazuje a nikdy nespatří světlo obchodního řetězce. O tom, jaká má vypadat „správná“ paprika či jahoda rozhoduje v supermarketech tzv. kvalitář. Porovnává barvu, vzhled, velikost.

Minimální trvanlivost x datum spotřeby

Jako první přišel se strašákem v podobě dnešní minimální trvanlivostí obchodní řetězec Marks & Spencer v padesátých letech 20.století. Na svých potravinách uváděl tzv. sell by, což v překladu znamená prodat do. Důvodem byla lepší evidence skladových zásob. V současnosti až polovina spotřebitelů neznají rozdíl mezi minimální trvanlivostí spotřebujte do a tyto pojmy zaměňují, čímž dochází k dalšímu zbytečnému plýtvání. Zároveň se už i spousta řezníků řídí krédem „nose to tail“, což je princip zužitkování celého zvířete bez jakýchkoli odřezků a užívaní i vnitřností zvířat (jater, srdíček apod.), aby vznikl co nejmenší či žádný odpad.

Zachraň jídlo

Organizace zvaná Zachraň jídlo vznikla díky prvnímu úspěšnému happeningu Hostina pro tisíc uspořádaného v roce 2013. Díky této akci se zvýšila vlna zájmu o problematiku plýtvání jídlem. Tým konceptu se rozrostl a získal finance pro své další aktivity. Nyní jejich kolektiv tvoří celkem devět lidí a dva tisíce dobrovolníků. Zachraň jídlo pořádají informační kampaně, happeningy, paběrkování,workshopy i přednášky ve firmách. Informovali už miliony lidí díky článkům na webu i na sociálních sítích. Podařilo se jim dostat „křivou“ zeleninu nevyhovující estetickým standardům do supermarketů jako například do Tesca, Penny Marketu nebo do internetového obchodu Rohlik.cz. Provádí vlastní výzkum RedPot zaměřený na plýtvání ve veřejném sektoru stravování. Na vzniku „záchranářských“ receptů a food stylingu se podílely Zuzana Štěpničková spolu s Barborou Kebovou.

Meat Design popáté

Ostravský festival Meat Design každoročně prezentuje lokální i zahraniční autorskou tvorbu produktového a interiérového designu. Letošní pátý ročník předvedl opět několik špičkových designérů a navíc i pár novinek. Výstavní prostory zaplnili návrháři užitým uměním, módou, architekturou i nábytkem. Každým rokem se jedinečný design a špičková kvalita uměleckých výrobků a děl snoubí s industriálním prostředím Dolní oblasti Vítkovic v Ostravě. 

Dřevo, sklo, beton, papír, textil

Přírodní materiál, krásná přirozenost, jednoduchost a kvalita. Tradiční práce s masivním dřevem. Tyto přednosti ve své tvorbě ztělesňuje Jan Cima prostřednictvím své dílny Bohemjan. Dále Concept store Ty Identity, který nebyl na Meat Designu poprvé a znovu prezentoval své originální šperky, doplňky či oblečení. Koncept V závěsu představil ručně vázané závěsy tzv. macramé pro pokojové rostliny. Také nabízel možnost odnést si domů nějakého nového zeleného přítele a přinést vlastní řízek na výměnu. 

Krásy užitého umění z papíru dokazovaly značky Papelote, Papírna a P a p i d u, které se vyznačuje upotřebením i zbytkového materiálu a odřezky.  Starý papír zkombinuje tak, že vznikne ojedinělý design nového prakticky využitelného sešitu, bloku či zápisníku. Vcelku celý Meat Design se nesl v duchu udržitelnosti. Artistické nakladatelství s názvem wo-men zaměřené ne umělecké knihy s genderovými tématy, rádo vytváří knihy se zajímavým obsahem i vzhledem obálky. Nakladatelství Meander se orientuje na děti a mládež a PageFive, což je knihkupectví a zároveň vydavatelství, se specializuje na prodej a produkci výtvarných publikací, autorských tisků a uměleckých periodik. Moderní čtenářský deník prezentovala značka Knihář.

Téma módy a oděvu City Folklore, Natálie Bernard či La lute wear, dvě holky z Ostravy. ,,Pleteme. Hlavně tedy rukama. A pořád – venku, uvnitř, když je vedro, když prší, když nás bolí hlava nebo si povídáme s kamarádkou. Do každého výrobku je vpleten příběh a i ten vám rády předáme. Máme rády krásné věci –  a protože v obchodech často neseženeme co se nám líbí, rozhodly jsme se to vytvořit samy – pro nás, pro vás,” tvrdí o sobě pletací královny.

Originální design pracující zejména se dřevem, kovem a sklem vystavoval Dalibor Rada pod svou firmou Rada design. Svítidla, barevné vázy a sklo představilo studio Dechem. Nově otevřený Vestibul interiér v centru Ostravy je zaměřen na udržitelný design a architekturu. Dokládá, co může vzniknout, když se šetrnost skloubí s krásou a láskou pro design.

Propojení kultur

Novinkou letošního Meat Designu byla nově vytvořená Tokyo Stage, která dominovala Multifunkční hale Gong. Prostor představující japonskou kulturu a designové kousky připravil grafický designér Lukáš Holinka, který je velkým popularizátorem japonského umění u nás. „Jsem nadšený. Právě do Ostravy na Meat Design se mi podařilo pozvat významné zástupce japonské kultury a umění. Splnil se mi sen!“ uvedl kurátor stage Holinka. Japonští designéři byli v České republice vůbec poprvé a návštěvníkům festivalu přiblížili alespoň kousek Japonska. Unikátní prostor zaplnili svou grafikou a karikaturami umělci Masanori Ushiki, face či Shuji Nagai.

Durch duo

Ve čtvrtek 14. listopadu proběhla v Krystalu vernisáž designérek Dany Elsterové a Anežky Podzemské, které stojí za konceptem Durch duo zaměřující se na interiérový a textilní design. Ve svých výrobcích zpracovávají českou ovčí vlnu, jejíž produkce u nás v posledních letech rapidně klesá.

Intenzita dojmů

 „Durch je běh ranní rosou, teplo zvířecí srsti… Durch je jarní bouře, hustá mlha, hřebeny skal, plující věneček po lesním potůčku, běh ranní rosou, teplo zvířecí srsti.“

Designérky Dana Elsterová a Anežka Podzemská, tvořící koncept Durch duo, se zaměřují na interiérový a textilní design. „Spojuje nás touha dělat hezké věci a vášeň k textilnímu řemeslu,“ tvrdí o sobě. Textil pro ně představuje jednu z nejdůležitějších součástí interiéru, dotváří totiž osobitost prostoru. Zaměřují se převážně na interiérové doplňky jako jsou polštáře, deky, tapety, koberce a nástěnné hodiny. Pracují s folklórním tvaroslovím a snaží se převádět tradici a řemeslo do současného designu.

Nový projekt designérek s názvem PASTVA se zabývá zpracováním české ovčí vlny, jejíž produkce u nás v posledních letech rapidně klesá. V textilním průmyslu je nejčastěji nahrazována dováženou novozélandskou vlnou Merino, vlna z českých ovcí tak zůstává často nevyužitá. Projektem chtějí na tuto problematiku upozornit, a proto navrhly kolekci vlněných koberců, k jejichž výrobě je použita výhradně vlna z českých ovcí. 

Elsterová s Podzemskou založily Durch duo krátce po absolvování Textilní tvorby na pražské VŠUP (Vysoká škola uměleckoprůmyslová) v roce 2012. Ve svém ateliéru nedaleko Prahy se soustředí na výrobu textilních a interiérových doplňků. Hlavním aspektem jejich tvorby je souhra materiálů, hravost a osobitost. Inspiraci nacházejí v přírodě, v jejich nekonečných dojmech a pocitech.

From Rome with Love

Řím. Hlavní město Itálie a asi turisty nejpřeplnější místo na Zemi. Nicméně nádhera. Všude, kdekoli. Vatikánská muzea, Sixtinská kaple, Andělský hrad, Fontána di Trevi, Galerie Borghese. Řím musí vidět každý. Typické barevné italské domy, člověk se cítí skoro jako v románu Eleny Ferrante, i když je Neapol kousek dál. Pasta, pizza, zmrzlina, cappuccino. Pro italské pečivo by nejeden člověk udupal ostatní ve frontě. Hluční Italové v mokasínách jezdící na troubících vespách a Italky s krásnými tmavými vlasy oblečené nedabyle ale krásně. Taky by jeden neřekl, že vanilkovo-rýžová zmrzlina bude nebe na Zemi a že můj děda dělá lepší tiramisu než získáte v jakékoli kavárně nebo restauraci. Ale nevadí, plusy převažují nad minusy a Řím je prostě must-see na jakémkoli wishlistu, věřím tomu. Protože pokud není, tak by rozhodně měl být. Zaslouží si tam čestné místo.

Touha po dokonalosti a čistotě své země i sebe samotného

Brilantní reportáží román, který vzešel z pera norské spisovatelky Åsne Seierstad vypráví příběh nesnadného a nešťastného dětství i dospívání Anderse Behring Breivika zodpovědného za vraždu sedmdesáti sedmi lidí. Kniha popisuje detailní průběh dne, jež se stal osudným v norských dějinách. Stroze napsaný román ukrývá silnou a hlubokou událost, na kterou nikdo jen tak nezapomene. Spisovatelka podala taktéž vynikající výkon v psychologické studii útočníka a v líčení o celkových přípravách jeho hrůzného zločinu. Kniha Jeden z nás. Příběh o Norsku je zároveň dramatickým thrillerem vyprávějící skutečný příběh, ze kterého mrazí a jež ohromuje. 

Dvacátý druhý červenec, rok 2011. Šedesát devět zabitých na ostrově Utøya, dalších osm mrtvých ve vládní čtvrti Osla. Činy provedeny norským masovým vrahem Andersem Breivikem, jež nahánějí husí kůži, popsala spisovatelka Åsne Seierstad ve své knize Jeden z nás. Příběh o Norsku.

Sám název „jeden z nás“ odkazuje na zfanatizovaného pachatele, jenž nebyl žádný cizinec, imigrant či přistěhovalec, nicméně občan norského původu, příslušník a součást majority. „Zlo může zabít člověka, ale nikdy neporazí národ.“

Průměrně vysoký, průměrně úspěšný, průměrný agresor

Anders Behring Breivik měl nešťastné neradostné dětství. Jeho matka byla problémová, trpěla psychickými stavy a otec rodinu opustil, když byl Anders ještě dítě. Stal se obětním beránkem matčiných frustrací, sestra se musela starat o svou vlastní matku a o nevlastního bratra Anderse. Neměli lehké ani dospívání, vždy se museli postarat sami o sebe, matka je od sebe odstrkovala a nevyznávala lásku ani city.

Anders velice dbal na svůj zevnějšek, staral se o svůj vzhled na muže až nepřirozeně. Trávil hodně času před zrcadlem, používal různé krémy i pudr na tváře. Rozčiloval ho jeho velký nos, chtěl podstoupit plastiku. Tento komplex schovával za image drsňáka. Prošel si několik obdobími, od sprejerství až po vzhled bohatého businessmana.Trpěl narcistickými sklony a měl pomýlené grandiózní představy o světě.

Fanatik, který chce sebou stáhnout celý svět

Breivik se stavěl proti multikulturalismu, byl proti migraci a přistěhovalcům. Sepsal manifest, ve kterém „varoval“ před imigranty. Byl krajně pravicový, odsuzoval levicové politické strany a politiky. Nesnášel marxismus, dělnické hnutí a zejména chtěl ublížit norské političce Gro Harlem Brundtlandové zastupující sociálně demokratickou Stranu práce. Zavraždil celkem devětašedesát účastníků letního tábora pro mladé sociální demokraty z norské sociálně demokratické Strany prácea osm dospělých při bombovém útoku v centru Osla ve vládní čtvrti. Byl přesvědčen, že svými činy pomáhá Norsku i celé Evropě. Tvrdil, že při zabíjení jednal v sebeobraně, proti cizincům, jelikož se prý Norové stávali minoritou ve své vlastní zemi.