Handicapovaní, postižení, stigmatizovaní. Nedokáží své nedokonalosti zamaskovat na rozdíl od nás. Avšak reportážní fotografie Krzysztofa Gołucha se nesnaží o prvoplánovou estetickou sladěnost či přehnanou snahu o důsledný výřez. Jde mu především o důležitý rozhodující okamžik, fotografie pokládají otázky a nabízejí odpovědi. Gołuch sleduje, všímá si, fotografuje a chápe.
Existuje mnoho snímků převádějících lidi s postižením, ale nikdo je nikdy nezobrazil takovým specifickým a netradičním způsobem jako autor výstavy, polský fotograf, Krzysztof Gołuch. Na jeho barevných snímcích vypadají handicapovaní skvěle, až se doopravdy zdá, že jsou bez jakéhokoli stigmatu či předsudkového cejchu.
Reflexe na téma lidského poznamenaného osudu
„Fotografování souvisí s mou každodenní prací s postiženými. Ale vyplynulo to z toho, že jsem nesouhlasil, jak jsou předváděni v médiích a na fotografiích. – Fotografuji i takzvaně zdravé, i „postižené“, vždycky je ale v prvním plánu člověk, jeho důstojnost a neopakovatelnost,“ uvádí Krzysztof Gołuch. Polský fotograf ovládá fotografické umění zobrazit handicapované lidi jako zcela zdravé a „normální“, rozjasnit chmurná temná místa a ve zdánlivé nehezkosti nalézt krásu. Vyhýbá se prvoplánovosti, typizaci i umělému aranžování. Narušuje stereotypy. Zobrazuje osudem zlomené osoby na fotografiích ukrývajících skrytý význam, v nichž divák nalézá odpovědi na otázky hierarchie životních hodnot. A to je tajemství velkého fotografa.
Nikdo se nás neptal, jak se chceme narodit
Osoby na Gołuchových fotografiích jsou zachyceny staticky s kamennými tvářemi a výrazy bez jakékoli expresivity. Prim hraje lidský osud a čas. Žádná ze zachycených postav nikam nespěchá, nebojuje s časem, což je stejně již předem prohraný zápas. Užívají si tady a teď. Gołuch má výjimečnou vlastnost zachytit postižené citlivě s emocemi, není pouhým nezaujatým či lhostejným pozorovatelem, který by zachycoval vše co vidí a poté našel nejlepší avšak nicneříkající snímek. Poskytuje lidem na svých fotografiích smysl a pocit důležitosti a důstojnosti. Barevné snímky ozvláštňuje hra se světlem, klidné a tlumené tóny zbarvení i background a celkový příběh, který stojí za samotnou výslednou fotografií. Atmosféra okolí fotografií uklidňuje a nenabízí nic zbytečného a přeplácaného, nic co by tam nemělo být. Absolutně čistá kompozice, hrany, linie.
Příliš mnoho existenčních otázek
Krzysztof Gołuch se věnuje převážně dokumentární a reportážní fotografii, má znalosti a zkušenosti psychologa, vychovatele i pěstouna. Student doktorského studia na Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě zasvětil svůj život fotografování handicapovaných lidí. Jeho dlouhodobé úsilí v tomto odvětví napomohlo vzniknout významnému cyklu Ragby,zachycující postižené sportovce, či Každý sedmý, což je fotografická kniha s černobílými snímky postižených. Kromě toho se snaží zabývat i docela jinými tématy, mezi které patří cykly jako jsou Sometimes, Stopy (Ślady) či Vzpěračky (Siłaczki).
Výstava uspořádaná skvělou Soňou, jejiž galerii již dlouho obdivuji a stále raději ji navštěvuji.
Výstava uspořádaná skvělou Soňou, jejiž galerii již dlouho obdivuji a stále raději ji navštěvuji.
info:
Krzysztof Gołuch: Hotel
Galerie Krystal (Dělnická 18, Havířov)
5. 9. – 8. 11. 2019
Žádné komentáře:
Okomentovat